Křest svatého Vladimíra - Karel Havlíček Borovský

Křest svatého Vladimíra - Karel Havlíček Borovský

Satirická báseň křest sv. Vladimíra se skládá z deseti zpěvů. Hlavní postavou je ruský car Vladimír. Car poslal v den svého svátku pro boha Peruna, aby mu slavnostně zahřměl místo kanonády. Perun poslal zpět dosti odmítavou odpověď, za kterou ho car nechal soudit. Ovšem vznikly potíže, protože žádný zákon nepočítá se souzením boha. Nakonec je Perun vojenským soudem odsouzen k utopení, trest mu má zmírnit carova milost – Perun má být usmýkán na koňském ocase. Po Perunově smrti přestávají sedláci platit církvi poplatky, protože ta už jim nemá čím hrozit, a tak se car rozhodl vyhlásit konkurz na nového boha, který však skončil neúspěšně.
Tato báseň je stále aktuální, ačkoli je z předminulého století. Přestože Havlíček kritizoval problémy své doby, mnohé z nich jsou aktuální i dnes. Báseň je humorně laděna a díky srozumitelnému jazyku a vtipným rýmům se velmi dobře čte.

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856) se narodil v Borové u Přibyslavi. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě - dnes Havlíčkův Brod, pak studoval na kněze, aby mohl sloužit národu. Brzy ale zjistil, že studium je kasárenský režim, a za své činy byl vyloučen z kněžského semináře a odjel do Ruska jako vychovatel. Propagoval myšlenku slovanské vzájemnosti, ale po příjezdu z Ruska se stal jejím silným odpůrcem, protože zjistil, že ruský car vládne špatně. Po návratu se snažil pomoci českému národu, stal se novinářem. Je pokládán za zakladatele moderní české žurnalistiky. Založil vlastní noviny "Národní noviny " se satirickou přílohou " Šotek". Kritizoval v nich vládu a církev. Po dvou letech bylo vydávání těchto novin zakázáno. Psal v nich krátké ostré verše – epigramy, věnované vládě, církvi, múzám a světu. Založil noviny Slovan, ale i ty byly zakázány. Byl několikrát souzen, měl ale dobrou výmluvnost, sám se obhajoval, nakonec jej zlikvidovali tím, že jej deportovali do Tyrolských Alp, do města Brixen, aby ztratil kontakt s děním ve společnosti. V roce 1856, krátce po návratu, zemřel v Praze.
Své zatčení a deportaci do Brixenu popsal v díle Tyrolské elegie. Satira Král Lávra vychází z irské pohádky O králi ušatci, kde oslí uši znamenaly hloupého krále. Jedná se o narážku na rakouského císaře Ferdinanda V. Dobrotivého a to, že i hloupý král, který je hodný, může lidem škodit. Nejútočnějším dílem je Křest sv. Vladimíra, ve kterém kritizuje církev, zobrazuje ji jako služku vlády. Vše je psáno jako satira, zesměšnění. Jeho díla byla velmi oblíbena mezi lidmi, kteří si je v období Bachova absolutismu opisovali. Přestože se jeho díla nesměla vydávat, lidé si je opisovali nebo se je učili nazpaměť.